SDEU potvrdil povinnost veřejných zadavatelů stanovit u rámcových dohod i maximální množství dodávaného plnění nebo jeho maximální hodnotu

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) vydal dne 17. 6. 2021 rozhodnutí ve věci Simonsen & Weel A/S proti Region Nordjylland og Region Syddanmark, ve věci C-23/20 (dále jen „Rozhodnutí“), jímž potvrdil závěry již dříve vydaného rozhodnutí ve věci Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato – Antitrust et Coopservice (C-216/17), posuzovaného podle dříve účinné směrnice 2004/18/ES.

SDEU se v Rozhodnutí vypořádal s následujícími otázkami: i) zda unijní právo vyžaduje, aby zadavatel stanovil v oznámení o zahájení zadávacího řízení maximální množství plnění nebo maximální hodnotu tohoto plnění, ii) zda v případě překročení tohoto limitu pozbude rámcová dohoda automaticky účinnosti a iii) zda v případě, kdy veřejný zadavatel v oznámení o zahájení zadávacího řízení ani v zadávací dokumentaci neuvede tyto maximální hodnoty, bude rámcová dohoda od počátku neúčinná.

Z Rozhodnutí vyplývá, že v případě zájmu veřejného zadavatele na uzavření rámcové dohody na veřejnou zakázku dle čl. 33 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU je nutné v oznámení o zahájení zadávacího řízení uvést předpokládané množství nebo předpokládanou hodnotu, jakož i nejvyšší možné množství nebo nejvyšší hodnotu plnění, které má být dodáno na základě rámcové dohody, a že jakmile bude dosaženo této hranice, bude daná rámcová dohoda neúčinná.

SDEU se odkázal na zásady rovného zacházení a transparentnosti uvedené v čl. 18 odst. 1 předmětné směrnice, jakož i na obecnou systematiku této směrnice (viz bod 54 Rozhodnutí), přičemž konstatoval, že uvedení odhadovaného a maximálního množství plnění dodaného na základě rámcové dohody (nebo jeho hodnoty) má pro uchazeče značný význam pro posouzení, zda budou schopni splnit povinnosti vyplývající z rámcové dohody (viz bod 63 Rozhodnutí). Tímto požadavkem je také konkretizován zákaz zneužívat rámcové dohody nebo je používat způsobem, který by bránil hospodářské soutěži, omezoval ji nebo ji narušoval.

Z bodu 71 Rozhodnutí pak vyplývá, že maximální množství nebo hodnota mohou být uvedeny buď v oznámení o zahájení zadávacího řízení, nebo v zadávací dokumentaci, ke které bude zajištěn bezplatný neomezený a plný přímý přístup elektronickými prostředky ode dne uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení.

SDEU se dále vyjádřil v tom smyslu, že sankce neúčinnosti smlouvy podle čl. 2d odst. 1 písm. a) směrnice Rady 89/665/EHS byla do právního řádu včleněna pro ty nejzávažnější případy porušení unijního práva v oblasti veřejných zakázek, jakým je např. zadání veřejné zakázky bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie (viz bod 86 a 87 Rozhodnutí). V tomto světle tak podle SDEU nelze absenci uvedení maximálního množství nebo maximální hodnoty plnění dle rámcové dohody sankcionovat obdobně jako neuveřejnění samotného oznámení o zahájení zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie (viz bod 88 Rozhodnutí). Sankce počáteční neúčinnosti se tak v daném případě neuplatní.

Ve stručnosti lze shrnout, že v oznámení o zahájení zadávacího řízení (popř. i v zadávací dokumentaci, ke které bude elektronicky neomezený přístup ode dne uveřejnění oznámení) je nutné uvést i maximální množství nebo maximální hodnotu plnění, které má být dodáno na základě rámcové dohody. Jakmile bude dosaženo této hranice, bude daná rámcová dohoda v převyšující části neúčinná. Lze doplnit, že maximální množství či hodnota by měly být reflektovány též v samotné rámcové dohodě, a to s ohledem na požadavek na závaznost těchto limitů a též vliv jejich překročení na účinnost rámcové dohody.

Melinda Bazsová, právní studentka

Mgr. Helena Skalská, Ph.D., advokátka