Jaké zásadní změny přináší nové evropské nařízení Brusel II ter?

Dne 1. 8. 2022 vstoupilo v účinnost nové evropské nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „nařízení Brusel II ter“). Toto nařízení od uvedeného data nahradilo evropské nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen „nařízení Brusel II bis“).

Nařízení Brusel II ter s sebou přináší – ve srovnání s nařízením Brusel II bis – řadu změn, které reflektují jak problematické aspekty aplikace nařízení Brusel II bis, tak aktuální společenskou situaci v rámci Evropské unie a četnost přeshraničních sporů v rodinných záležitostech.

Zásadní koncepční novinkou je zařazení kapitoly III nazvané Mezinárodní únos dítěte, jež se použije na protiprávní přemístění nebo zadržení dítěte, pokud se týká více než jednoho členského státu. Právní úprava obsažená v nařízení Brusel II ter tak doplní dosud aplikovanou Haagskou úmluvu z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

Významnou praktickou změnou je odstranění požadavku na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti, které je explicitně zakotveno v čl. 34 odst. 1. S účinností nového nařízení tak – ve věcech rodičovské odpovědnosti – není stejně jako v případě výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních podle nařízení Brusel I bis nutné iniciovat zprostředkující řízení, tzv. řízení exequatur.

V rámci celého nařízení Brusel II ter je kladen důraz na práva dítěte, zejm. na jeho právo vyjádřit svůj názor, jež je zakotveno v čl. 21 nařízení. Soudy členských států by tak měly dítěti, které je schopno formulovat svůj názor, poskytnout skutečnou a účinnou příležitost takový názor vyjádřit. Procesní uchopení tohoto práva, tj. kdo a jakým způsobem dítě vyslechne, nicméně zůstává v režimu vnitrostátní právní úpravy.

Změn doznala i úprava mezinárodní příslušnosti soudů ve věcech rodičovské odpovědnosti, kdy je nyní v čl. 10 přehledněji upravena možnost volby soudu ve věcech rodičovské odpovědnosti, jež je omezená a vždy podléhá posouzení soudu s ohledem na zájem dítěte. Došlo rovněž ke konkretizaci úpravy přenesení příslušnosti na soud jiného členského státu, pokud je tento schopen lépe posoudit nejlepší zájem dítěte.

V neposlední řadě dochází s účinností nařízení Brusel II ter i k posílení spolupráce mezi jednotlivými orgány členských států. Ústřední správní orgány tak mohou žádat širší spektrum informací relevantních v kontextu rodičovské odpovědnosti, a to včetně informací o situaci rodiče či jiné pečující osoby. Ústřední orgány mohou rovněž dle čl. 80 odst. 1 písm. c) požádat soud nebo příslušný orgán svého členského státu, aby zvážil přijetí opatření na ochranu osoby nebo jmění dítěte.

Všechny výše uvedené změny se aplikují pouze na soudní řízení zahájená po dni 1. 8. 2022, jakož i na veřejné listiny formálně vyhotovené či registrované a na dohody registrované po tomto datu. Ve vztahu k uznávání a výkonu rozhodnutí je důležité zmínit, že nařízení Brusel II bis se nadále použije na rozhodnutí vydaná v zahájených soudních řízeních přede dnem 1. 8. 2022 a spadající do jeho oblasti působnosti.

 

Úplný text nařízení Brusel II ter je veřejně dostupný zde: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?uri=CELEX%3A32019R1111

 

JUDr. Magdaléna Divišová

JUDr. Jan Štúr