Přistoupení EU k Úmluvě o uznání a výkonu cizích soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

Dne 12. 7. 2022 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí o přistoupení k Úmluvě o uznání a výkonu cizích soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Úmluva“), která má zajistit, aby rozhodnutí soudů smluvních států této Úmluvy byla vzájemně uznatelná a vykonatelná.

Úmluva byla přijata v červenci 2019 na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého a navazuje např. na Haagskou úmluvu o dohodách o volbě soudu (2005). Účelem Úmluvy je zejména zjednodušení procesu uznání a výkonu soudních rozhodnutí a snížení rizik a nákladů, které jsou zpravidla s tímto procesem spojené.

Zatímco v rámci Evropské unie je proces uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech upraven v nařízeních Brusel I bis a Brusel II bis, mimo unijní rámec je právní úprava této otázky značně roztříštěná. Je totiž obsažena jak v bilaterálních smlouvách o právní pomoci, tak na úrovni vnitrostátního práva a aplikovatelnost těchto pramenů se liší v závislosti na tom, o který stát (a popř. ve vztahu ke kterému státu) se v daném případě jedná.

V případě, že Úmluvu bude ratifikovat dostatečný počet států, došlo by k podstatnému zjednodušení tohoto procesu a režim uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech by se tak přiblížil režimu uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, jak jej známe v kontextu Newyorské úmluvy (1958).

Přistoupením k úmluvě tak Evropská unie učinila zásadní krok směrem k tomu, aby se zvýšily možnosti jak fyzických, tak právnických osob domáhat se – efektivně – svých práv i ve státech mimo Evropskou unii.

Úmluva se – podobně jako např. nařízení Brusel I bis – nevztahuje na rozhodnutí ve věcech daňových, celních a správních. Obdobně jako nařízení Brusel I bis Úmluva rovněž nedopadá ani na rozhodnutí týkající se osobního stavu či svéprávnosti, vyživovací povinnosti či jiných otázek rodinného práva, ani na otázky dědické. V porovnání s nařízením Brusel I bis je však věcná působnost Úmluvy užší, neboť nedopadá např. na přepravu cestujících a zboží, platnost zápisů do veřejných rejstříků či oblast duševního vlastnictví.

Úmluva se vztahuje na jakékoli rozhodnutí ve věci samé vydané soudem, a to bez ohledu na jeho označení, včetně soudních smírů či příkazů, jakož i na samostatná rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Z působnosti Úmluvy jsou však vyňata předběžná opatření a Úmluva ani nikterak nedopadá na oblast rozhodčího řízení.

Zároveň je nutné zmínit, že Evropská unie je prvním subjektem, který k Úmluvě přistoupil. Pro nabytí účinnosti je však třeba přístupu alespoň dvou států. Úmluvu sice dále podepsaly státy jako Spojené státy americké, Izrael nebo Ukrajina, žádný z nich však Úmluvu dosud neratifikoval.

 

Tisková zpráva ze dne 12. 7. 2022 je dostupná zde: https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2022/07/12/convention-on-the-recognition-of-judgements-council-adopts-decision-on-eu-accession/.

Znění úplné znění Úmluvy je dostupné zde: https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-13494-2021-ADD-1/cs/pdf.

Rozhodnutí o přistoupení k Úmluvě o uznání a výkonu cizích soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dostupné zde: https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-13494-2021-INIT/cs/pdf.

JUDr. Magdaléna Divišová

Mgr. Kateřina Holečková, Ph.D.