Superliga vs. FIFA a UEFA v kontextu stanoviska generálního advokáta SDEU

Sportovní svět v současnosti stále více prolíná se světem právním. Fotbal je považován za nejpopulárnější sport na naší planetě, a prokazatelně je sportem nejrozšířenějším. I v kontextu tohoto tudíž očekávané rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) má potenciál změnit sportovní prostředí, a to signifikantním způsobem.

Projekt Superligy

V dubnu roku 2021vznikl projekt s názvem The Super League, známý též jako European Super League (dále jen „ESL“ nebo „Superliga“), kdy se skupina dvanácti elitních evropských fotbalových klubů pokusila vymanit z vlivu FIFA a UEFA a vytvořit vlastní fotbalovou soutěž.

Primárním důvodem měla být nespokojenost klubů s činností UEFA, jak v kontextu korupčních kauz, tak také v souvislosti s autoritářským přístupem k organizaci evropského fotbalu. Iniciátoři ESL argumentovali také nevyhovujícím systémem přerozdělování finančních prostředků a zastaralou formou fotbalových soutěží. Oponenti tohoto projektu zastávají názor, že skutečným záměrem klubů ESL bylo navýšení vlastních zisků a snaha o autonomní správu evropské fotbalové soutěže, tedy mimo vliv UEFA.

Z projektu Superligy nicméně během několika dní od jeho vzniku odstoupila většina zúčastněných klubů. Projekt ESL se totiž střetl s množstvím negativních reakcí, jak ze strany fanoušků a médií, tak logicky také ze strany UEFA a FIFA, které bezprostředně po oznámení přešly do kontra ofenzivy.

Právě zmíněné reakce UEFA a FIFA, jejichž představitelé veřejně proklamovali sankce vůči klubům i hráčům, pokud by se tohoto nebo obdobného projektu v budoucnu účastnili, byly dokladem současného rozložení sil na fotbalovém trhu. Současně v nich šlo spatřit i charakteristický rys evokující zneužití dominantního postavení a skutečnost, že zejména UEFA má na poli evropského fotbalu neochvějný monopol.

Ze strany ESL došlo k podání žaloby právě na UEFA a FIFA, konkrétně k madridskému soudu. Součástí této žaloby byla i žádost o vydání předběžného opatření, které by zamezilo uložit zúčastněným klubům potenciální disciplinární sankce. V návaznosti bylo soudem skutečně vydáno předběžné opatření, kterým bylo fotbalovým asociacím zakázáno uložení jakýchkoliv sankcí vůči klubům nebo hráčům, kteří se do projektu Superligy zapojili.

V projektu ESL zůstaly celkem tři kluby – španělský Real Madrid CF a FC Barcelona, a italský Juventus FC. Navzdory předběžnému opatření UEFA oznámila, že proti těmto klubům bude vedeno disciplinární řízení a následovat by měly přísné sankce. Madridský soud konstatoval, že UEFA a FIFA nařízené předběžné opatření porušily.

Předběžná otázka předložená SDEU

V květnu roku 2021 byla madridským soudem podána k SDEU žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (Věc C-333/21). V této žádosti byly SDEU předloženy následující otázky v souvislosti se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), primárně články upravujícími hospodářskou soutěž.

1. Musí být článek 102 SFEU vykládán v tom smyslu, že zakazuje zneužití dominantního postavení spočívajícího v tom, že FIFA a UEFA ve svých pravidlech (ve kterých si přisvojily výlučnou pravomoc k organizování nebo povolování mezinárodních fotbalových soutěží v Evropě) stanovily podmínku, kdy vyžadují své předchozí povolení k tomu, aby jiný subjekt mohl vytvořit novou evropskou fotbalovou soutěž jako je právě Superliga?

2. Musí být článek 101 SFEU vykládán v tom smyslu, že zakazuje, aby FIFA a UEFA ve svých pravidlech vyžadovaly své předchozí povolení k tomu, aby jiný subjekt mohl vytvořit evropskou fotbalovou soutěž?

3. Musí být články 101 a/nebo 102 SFEU vykládány v tom smyslu, že zakazují jednání ze strany FIFA a UEFA (i jejich členských federací) spočívající v hrozbách přijetí sankcí proti klubům a/nebo hráčům, pokud by se účastnily Superligy, a to z důvodu odstrašujícího účinku, který mohou vyvolat? A v případě přijetí sankcí v podobě vyloučení ze soutěží nebo zákazu účasti na reprezentačních utkáních by tyto sankce představovaly porušení článků 101 a/nebo 102 SFEU?

4. Musí být články 101 a/nebo 102 SFEU vykládány tak, že jsou s nimi neslučitelné články 67 a 68 stanov FIFA, ve kterých jsou UEFA a její národní členské federace označovány jako „původní držitelé všech práv odvozených od soutěží […], které spadají do jejich příslušné pravomoci“, a zbavují tak zúčastněné kluby a jakéhokoli organizátora alternativní soutěže těchto práv, čímž si současně přisvojují výlučnou pravomoc za komercializaci těchto práv?

5. Pokud FIFA a UEFA, jako organizace, které požívají výlučné pravomoci k organizování a povolování mezinárodních soutěží fotbalových klubů v Evropě, zakáží nebo brání na základě výše uvedených ustanovení svých stanov rozvoji Superligy, musí být článek 101 SFEU vykládán v tom smyslu, že se na taková omezení hospodářské soutěže může vztahovat výjimka stanovená v tomto článku? Existuje pro takové omezení objektivní odůvodnění, které by umožňovalo dospět k závěru, že nejde o zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU?

6. Musí být články 45, 49, 56 a/nebo 63 SFEU vykládány v tom smyslu, že příslušná ustanovení stanov FIFA představují omezení, které je v rozporu s některými ze základních práv a svobod uvedených ve zmíněných článcích?

Stanovisko generálního advokáta SDEU

Dne 15. prosince 2022 bylo vydáno stanovisko generálního advokáta SDEU. Ten na úvod uvedl, že téměř po třech desetiletích vyvolává předložená žádost otázky ohledně samotné existence organizační struktury fotbalu.

Generální advokát dále poukázal na specifickou povahu sportu v kontextu článku 165 SFEU a zmínil tzv. evropský model sportu, který funguje na pyramidové struktuře a principu solidarity. Dále však konstatoval, že z historické a ustálené judikatury SDEU vyplývá, že sport, bez ohledu na to, jak specifické má postavení, musí respektovat normy unijního práva. Nicméně generální advokát je toho názoru, že odkazy na zvláštní povahu sportu a jeho společenskou a výchovnou funkci, které jsou uvedeny v článku 165 SFEU, mohou být relevantní pro účely analýzy možného objektivního odůvodnění omezení hospodářské soutěže nebo základních svobod v oblasti sportu.

Ve stanovisku také nezpochybnil skutečnost, že FIFA a UEFA vykonávají dvojí funkci, jednak regulační tím, že přijímají pravidla týkající se profesionálního fotbalu, a jednak hospodářskou tím, že pořádají a organizují sportovní soutěže.

Na základě zohlednění výše zmíněných skutečností a související judikatury dospěl generální advokát SDEU k názoru, že sportovní federace mohou za určitých podmínek odmítnout přístup na trh třetím osobám, aniž to znamená porušení článků 101 a 102 SFEU, s výhradou, že toto odmítnutí je ospravedlněno legitimními důvody a že opatření přijatá těmito federacemi jsou přiměřená uvedeným cílům.

Z těchto závěrů poté vycházel i v samotném posouzení výše uvedených šesti předběžných otázek předložených madridským soudem.

Generální advokát SDEU dospěl k názoru, že články 101 a 102 SFEU nebrání FIFA a UEFA ve svých pravidlech stanovit, že vytvoření nové evropské fotbalové soutěže podléhá předchozímu povolení z jejich strany, pokud; „se zohlední charakteristiky plánované soutěže, omezující účinky vyplývající z tohoto systému se zdají být vlastní a přiměřené dosažení legitimních cílů sledovaných UEFA a FIFA, které souvisí se zvláštní povahou sportu.“.

Dále ve svém stanovisku uvedl, že články 101 a 102 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nezakazují FIFA, UEFA ani členským federacím jednání spočívající v hrozbách přijetí sankcí proti klubům, které jsou členy těchto federací, pokud se tyto účastní projektu vytvoření odlišné evropské fotbalové soutěže, která by ohrozila cíle legitimně sledované FIFA, UEFA a jejich členských federací. Nicméně sankce v podobě vyloučení hráčů z národních reprezentací považuje generální advokát za nepřiměřené.

Generální advokát je toho názoru, že výše zmíněné články nebrání pravidlům FIFA; „pokud se zdá, že omezení týkající se výhradní komercializace práv týkajících se soutěží pořádaných FIFA a UEFA jsou inherentní sledování legitimních cílů spojených se zvláštní povahou sportu a jsou přiměřené.“.

V souvislosti s články 45, 49, 56 a 63 SFEU, které chrání základní ekonomické svobody, generální advokát uvedl, že tyto články nebrání pravidlům FIFA a UEFA, ve kterých je stanoveno, že vytvoření nové evropské fotbalové soutěže je podřízeno systému předchozího povolení, a to v případě, že je požadavek za tímto účelem vhodný a nezbytný s ohledem na specifika plánované soutěže.

Ačkoliv není stanovisko generálního advokáta SDEU právně závazné, v mnoha předchozích rozhodnutích SDEU následně své rozhodnutí směřoval v intencích stanoviska. Obvykle tedy může právě toto stanovisko napovědět, jakým směrem se bude finální rozhodnutí ve věci ubírat.

Rozhodnutí SDEU o předběžné otázce položené madridským soudem je očekáváno v průběhu příštího roku a jeho závěr může mít zásadní vliv na nejen fotbalové, ale i celé sportovní prostředí.

Odkaz na stanovisko generální advokáta SDEU zde.