Bude se muset sportovní právo zcela podřídit právu EU?
Dne 16. 1. 2025 vydala generální advokátka Tamara Ćapeta stanovisko k předloženým předběžným otázkám ze strany belgického Court de cassation, ve kterém posuzuje sportovní právo pohledem práva evropského. Stanovisko bylo vydáno ve věci rozhodování Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) v kauze belgického fotbalového klubu Royal Football Club of Seraing (dále jen „fotbalový tým“) sp. zn. C-600/23. SDEU se tak bude opakovaně zaměřovat na soulad pravidel FIFA s evropským právem. Generální advokátka ve stanovisku také vyjadřuje názor na rozhodovací praxi Mezinárodní sportovní arbitráže (dále jen „CAS“). Zásadně se věnuje posouzení možnosti přezkoumatelnosti rozhodčích nálezů CAS vnitrostátními soudy pohledem práva EU. Ve stanovisku rozvádí argumentaci, dle které by měly mít členské státy v případě rozhodčího nálezu CAS, jež se dotýká evropského práva, pravomoc přezkoumat vydaný rozhodčí nález, a to nehledě na skutečnost „res judicata“.
Věc C-600/23 Royal Football Club Seraing
FIFA ve dnech 18. a 19. 12. 2014 „schválila nová pravidla, jež mají být zahrnuta do předpisů FIFA Regulations on the Status and Transfer of Players (dále jen „RSTP“) týkajících se vlastnictví ekonomických práv hráčů třetími osobami a vlivu třetích osob na kluby.“
Nová pravidla stanovila zákaz vlastnictví ekonomických práv hráčů třetími osobami a zakázala uzavírat nové dohody odporující tomuto zákazu.
Fotbalový klub však navzdory tomuto zákazu uzavřel takovou dohodu dne 30. 1. 2015 se společností Doyen Sports (dále jen „společnost“). Na základě této dohody měli být do budoucna financováni vybraní hráči fotbalového klubu, přičemž společnost se stala vlastníkem 30 % finančních práv těchto hráčů. Později fotbalový klub a společnost uzavřeli druhou obdobnou dohodu.
Disciplinární komise FIFA na základě toho shledala fotbalový klub vinným z porušení těchto nových pravidel, a to právě z důvodu uzavřených výše uvedených dohod se společností.
Odvolací komise zamítla odvolání fotbalového klubu v této věci, a proto byla podána rozhodčí žaloba proti tomuto rozhodnutí ke CAS. Ten ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že dotčená pravidla FIFA jsou platná.
Souběžně podala společnost žalobu u Tribunal de commerce francophone de Bruxelles proti FIFA, UEFA a Union Royale Belge des Sociétés de Football Association ASBL (dále jen „URBSFA“), kdy do tohoto řízení následně přistoupil i fotbalový klub. Požadovala, aby soud určil, že nová pravidla zakotvená v předpisech RSTP jsou s ohledem na unijní právo neplatná. Zákaz vlastnictví ekonomických práv hráčů třetími osobami je dle jejího názoru v rozporu s právem volného pohybu kapitálu, služeb, pracovníků a právem hospodářské soutěže.
Soud prohlásil, že je v této věci nepříslušný rozhodovat, kdy se fotbalový klub proti tomuto rozhodnutí odvolal. Fotbalový klub se ve svém odvolání domáhal odpovědnosti FIFA, UEFA a URBSFA za jím tvrzené porušení unijního práva. Domáhal se zrušení nových článků RSTP, které upravují výše uvedenou problematiku.
V průběhu odvolání bylo CAS vydáno rozhodnutí v prvně popsaném rozhodčím řízení, což mělo zásadní vliv na rozhodnutí odvolacího soudu, který z důvodu „res judicata“ zamítl žalobu, aniž by muselo být zahájeno řízení o vykonatelnosti.
Fotbalový klub proti tomuto rozhodnutí podal kasační opravný prostředek k soudu, jež je předkládajícím předběžných otázek v této věci k SDEU.
Soud předložil dvě předběžné otázky k SDEU:
„1) Brání čl. 19 odst. 1 [SEU] ve spojení s článkem 267 [SFEU] a s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie [(dále jen „Listina“)] uplatnění ustanovení vnitrostátního práva, jako jsou článek 24 a čl. 171[3] odst. 9 belgického Code judiciaire (soudní řád), které směřují k sankcionování zásady překážky věci pravomocně rozsouzené, na rozhodčí nález, u něhož byl přezkum souladu s právem Evropské unie proveden soudem státu, který není členem Evropské unie a který není oprávněn obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie s předběžnou otázkou?
2) Brání čl. 19 odst. 1 [SEU] ve spojení s článkem 267 [SFEU] a s článkem 47 [Listiny] uplatnění pravidla vnitrostátního práva, které s výhradou prokázání opaku třetími osobami přiznává rozhodčímu nálezu, u něhož byl přezkum souladu s právem Evropské unie proveden soudem státu, který není členem Evropské unie a který není oprávněn obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie s předběžnou otázkou, důkazní sílu ve vztahu k těmto osobám?
Pro probíhající řízení u SDEU a jeho konečné rozhodnutí ve věci mohou být významným vodítkem doporučení uvedená v nově vydaném stanovisku generální advokátky Tamary Ćapeta. Ta se nad rámec řešení položených otázek zabývá obecně otázkou účinné soudní ochrany ve vztahu k rozhodčím nálezům ve sportu.
Vyjadřuje se v tom smyslu, že navrhuje zvláštní úpravu ve vztahu ke sportovním pravidlům, která mají být přezkoumatelná ve všech otázkách unijního práva, a to bez ohledu na existující rozhodčí nálezy CAS.
Důvodem tohoto rozšíření má být povaha rozhodčího řízení před CAS. Rozhodčí řízení je v pravidlech FIFA stanoveno jako výlučné, a sportovci, kluby či agenti tak nemohou svobodně zvolit možnost rozhodování sporů před CAS za současného vyloučení pravomoci soudů. Sportovní arbitráž porovnává s arbitráží obchodní, v rámci níž si strany svobodně zvolí rozhodování sporu rozhodčím soudem. Tím vyloučí použití některých pravidel právního systému, ale nevyloučí pravidla veřejného pořádku.
Zároveň má být důvodem i soběstačnost FIFA ve výkonu vydaných rozhodčích nálezů. Generální advokátka rozebírá situace, kdy je FIFA autonomní ve výkonu rozhodnutí CAS v případech, kdy nedojde ke splnění povinností uložených rozhodnutím. FIFA si sama dokáže vynutit splnění uložených povinností např. tím, že klubu uloží zákaz účasti na specifických sportovních událostech, zákaz registrace nových hráčů, finanční sankce či jiné modifikace, aniž by se přitom musela obracet na soud. To dle názoru generální advokátky brání přezkumu vydaných rozhodčích nálezů ze strany obecných soudů, které jsou v členských státech zároveň oprávněny zkoumat jejich soulad s právem EU.
Ćapeta tak požaduje po SDEU, aby rozšířil své závěry vydané v dřívějším rozhodnutí International Skating Union a „vyvinul samostatnou linii judikatury týkající se problematiky soudního přezkumu rozhodčích nálezů vydaných v rámci takového povinného rozhodčího řízení, jako je rozhodčí řízení vedené CAS na základě stanov UEFA.“
V případě, že návrhy vyplývající ze stanoviska generální advokátky budou přijaty v rozhodnutí SDEU, může to mít zásadní dopad na sportovní právo jako takové. Takto významný dopad je dán skutečností, že CAS je přiznána výlučná pravomoc v rozhodování sporů řadou právních úprav sportovních asociací.
Dle našeho názoru nejsou návrhy generální advokátky přijatelné v takovém rozsahu, který uvádí ve svém stanovisku, a to s ohledem na specifičnost sportovního světa, a o to více s ohledem na jeho globálnost. Řády sportovních asociací totiž neupravují vztahy pouze v rámci EU, ale nastavují pravidla pro fungování celého světa. Je tedy v nejvyšší míře žádoucí ponechat rozhodování sporů v gesci specializovaných orgánů zaměřujících se na pravidla sportu, která jsou již v dnešní době komplexní.
Nelze si v současné době představit, že by o sportovních sporech měly rozhodovat soudy členských států namísto specializovaných odborných orgánů. Nejenom, že by to vedlo k nepřijatelným průtahům, ale máme za to, že i k nesprávnému právnímu posouzení daných sporů.
Byť se přitom rozhodčí doložka CAS může jevit jako vnucená ze strany sportovních asociací, je třeba poukázat na skutečnost, že sportovec, který chce vykonávat sportovní činnost na nejvyšší úrovni, přistupuje za tímto účelem k některé ze sportovních asociací. Pro řádný výkon sportovní činnosti se tak dobrovolně zaváže ve smyslu fair play dodržovat sportovní pravidla, jejichž součástí je s ohledem na specifičnost sportovního světa rozhodování sporů před CAS. To slouží k zajištění jednotnosti rozhodování v případech vyplývajících z porušení pravidel v rámci celého světa. Tento postup pak dle našeho názoru zajišťuje právní předvídatelnost ve sportovních vztazích i pro samotné sportovce. Domníváme se tedy, že se o vnucenou rozhodčí doložku v právem slova smyslu nejedná.
Bude tak zajímavé sledovat, jak SDEU ve věci rozhodne, a do jaké míry se bude řídit posouzeními a doporučeními formulovanými ze strany generální advokátky.
Mgr. Lukáš Procházka, advokátní koncipient
Mgr. Tereza Picková, právník