Rozhodné právo v otázkách „digital assets“ podle nově přijatých Principů UNIDROIT

Mezinárodní ústav pro sjednocení mezinárodního práva soukromého, známější pod svou mezinárodní zkratkou UNIDROIT, přijal na zasedání Řídící rady v Římě dne 10. května 2023 dokument nazvaný „Principles on Digital Assets and Private Law“ (dále jen „Principy“), který obsahuje jak samotný soubor pravidel upravujících „digital assets“, tak i doplňující komentář.

Projekt s názvem „Digital Assets and Private Law“ byl zařazen do pracovního programu pro období 2020–2022 s cílem reagovat na stále větší využívání tzv. digital assets, kterými jsou např. kryptoměny nebo tokeny, v obchodní praxi. S iniciativou k úpravě oblasti obchodních vztahů v rámci informačních technologií na půdě UNIDROIT přišlo v roce 2015 maďarské Ministerstvo spravedlnosti. Následně Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky navrhlo zahrnout do regulace rovněž úpravu tzv. „ledger technology“. Následně byla vytvořena pracovní skupina, která se měla zabývat soukromoprávními otázkami ve vztahu k digital assets.

Podle předkládací zprávy k Principům je cílem tohoto dokumentu zvýšení právní jistoty a předvídatelnosti v soukromoprávních vztazích týkajících se digital assets, a to zejména s ohledem na skutečnost, že transakce zahrnující digital assets často probíhají mezi osobami z různých států.

Výhodou implementace Principů do vnitrostátního práva má být (stejně jako u dalších nástrojů vydávaných UNIDROIT) sblížení právních úprav, které povede k větší efektivitě a ke snížení nákladů doposud vyplývajících z odlišných právních úprav.

Co tedy přesně Principy upravují?

Především představují koncept, že digital assets mohou být předmětem majetkových práv (princip 3). Za jednotlivý digital asset lze považovat jakýkoliv elektronický záznam, který může podléhat kontrole (princip 2). Zda však lze digital assets považovat za majetek, už je ponecháno na právní úpravě jednotlivých států.

Zajímavá je otázka rozhodného práva, která je upravena v principu 5. Základní pravidlo stanoví, že majetková práva k digital assets se řídí právem zvoleným v samotném digital asset anebo v systému, v němž je tento zaznamenán. Pokud se neaplikuje ani jedna z těchto možností, je rozhodným právem právo sídla vydavatele digital asset, a to za předpokladu, že toto sídlo je veřejně známé. Vydavatelem se rozumí ten, kdo daný digital asset učinil předmětem obchodních vztahů za účelem získání majetkové hodnoty.

V případě, že se neuplatní ani jedno z výše uvedených pravidel, nabízí Principy buď možnost, aby bylo rozhodným právem národní právo včetně Principů (Option A), nebo aby se aplikovaly přímo Principy (Option B).

Pokud tedy dojde k implementaci Principů, lze při obchodování s digital assets doporučit (nejen kvůli potenciálním budoucím sporům) prověření, zda je otázka rozhodného práva obsažena již v samotném digital asset, nebo v systému, v němž je tento digital asset zaznamenán. Pokud nikoliv, bude vhodné zjistit, v jakém státě sídlí konkrétní vydavatel.