SDEU: Soudy členských států nemohou založit svou mezinárodní příslušnost na základě Nařízení Brusel II bis v případě únosu dítěte do třetího státu

Ve svém středečním rozsudku SD EU ve věci C-603/20 PPU rozhodl, že v případě únosu dítěte do třetího státu nemůže být mezinárodní příslušnost soudů členského státu k rozhodnutí o žádosti týkající se rodičovské zodpovědnosti založena na základě čl. 10 Nařízení Brusel II bis.

V projednávaném případě se jednalo o řízení ve věci dítěte narozeného ve Velké Británii dvěma indickým státním příslušníkům, které jeho matka v roce 2018 neoprávněně odvezla do Indie.

SD EU ve svém rozhodnutí potvrdil, že pravidlo o zvláštní příslušnosti stanovené v čl. 10 Nařízení Brusel II bis o příslušnosti v případu únosu dítěte se uplatní pouze v případě únosu dítěte z jednoho členského státu do jiného členského státu. V ostatních případech bude muset soud určit svou příslušnost na základě mezinárodních úmluv, jako je např. Haagská úmluva z roku 1996 nebo na základě svých vnitrostátních pravidel v souladu s článkem 14 Nařízení Brusel II bis.

Úplné znění rozsudku lze nalézt zde.