Určování rozhodného práva v otázkách res iudicata v řízeních s mezinárodním prvkem

Soudní dvůr Evropské unie se v nedávno řešeném případě BNP Paribas v. TR, C-567/21 zabýval tím, které otázky rozhodnuté soudem cizího členského státu zakládají překážku věci rozhodnuté (res iudicata) rovněž ve státě, který rozhodnutí uznává.

Společnost BNP Paribas v roce 2013 propustila svého zaměstnance z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, kterého se měl dopustit v době, kdy byl pracovně vyslán do Singapuru. Zaměstnanec se nejprve u pracovního soudu v Londýně (Employment Tribunal, London Central), domáhal určení neoprávněnosti propuštění a související náhrady škody. Britský soud shledal tuto žalobu opodstatněnou a uložil společnosti BNP Paribas vyplatit zaměstnanci částku ve výši 81.175 liber jako kompenzační odškodnění.

Následně zaměstnanec podal žalobu k pracovnímu soudu v Paříži (Conseil de prud´hommes de Paris), prostřednictvím které se po zaměstnavateli domáhal vyplacení odškodnění za propuštění bez skutečného a závažného důvodu, kompenzačního odškodnění za výpověď, odstupného při propuštění a bonusů a prémií sjednaných v jeho pracovní smlouvě. Francouzský soud však žalobě nevyhověl z důvodu překážky věci rozhodnuté, jelikož podle britského práva platí pravidlo koncentrace nároků.

Odvolací soud v Paříži (Cour d´appel de Paris) následně rozsudek pracovního soudu zrušil a společnosti BNP Paribas uložil zaplatit všechny požadované nároky. Argumentoval tím, že britský soud posuzoval pouze důvodnost propuštění. Přestože pak zaměstnanec u britského soudu uplatňoval nároky znějící na peněžité plnění, jejich právní základ byl odlišný od nároků uplatňovaných u francouzského soudu.

Proti tomuto rozsudku podala společnost BNP Paribas kasační opravný prostředek. Francouzský kasační soud (Cour de cassation) se následně obrátil na SDEU s předběžnou otázkou. Pokud právo státu původu rozhodnutí přiznává tomuto rozhodnutí takové účinky, že není možné, aby tytéž strany podaly novou žalobu za účelem rozhodnutí o návrzích, které mohly být předloženy již v původním řízení, je třeba čl. 33 a 36 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (dále jen „nařízení Brusel I“) vykládat tak, že procesní pravidlo koncentrace všech návrhů týkajících se téže pracovní smlouvy brání tomu, aby soud dožádaného členského státu znovu rozhodl?

SDEU předně konstatoval, že se v předmětném řízení aplikuje nařízení Brusel I, jelikož žaloba byla podána 20. 12. 2013 a jelikož z dohody o vystoupení Spojeného království z Evropské unie plyne, že před koncem přechodného období bude aplikováno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis), resp. dříve platné nařízení Brusel I.

Ve vztahu k uznání rozhodnutí SDEU připomněl, že tento institut není v nařízení Brusel I definován. Je však založen na principu vzájemné důvěry, která umožňuje jak to, aby se rozhodnutí v cizím státě nepřezkoumávalo, tak to, aby v cizím státě bylo závazné a vynutitelné ve stejné míře, jako ve státě původu. Okruh norem, které spadají pod res iudicata, je tak určen právním řádem státu, v němž bylo rozhodnutí původně vydáno. Zda konkrétní pravidlo spadá do okruhu otázek res iudicata, je třeba určit podle testu, v němž je třeba položit si otázku, zda se konkrétní pravidlo týká závaznosti a vynutitelnosti rozhodnutí.

Účelem procesního pravidla o koncentraci návrhů je předejít zahájení několika paralelních řízení, jejichž předmětem je tentýž právní vztah, čímž má být zachován řádný výkon spravedlnosti. Jelikož tedy tato norma nemá na závaznost a vynutitelnost rozhodnutí vliv, nejedná se o pravidlo podřaditelné pod okruh otázek, pro něž platí res iudicata.

Při určování rozhodného práva pro procesněprávní i hmotněprávní otázky spadající pod res iudicata v řízeních s mezinárodním prvkem tedy SDEU zvolil hraničního určovatele dle lex fori, tedy sídla soudu, který rozhodnutí vydal. Zároveň představil test, kterým je třeba posoudit účel jednotlivých sporných norem. Určení hraničního určovatele a představení testu pro posouzení konkrétních otázek by v budoucnu mohlo přispět k větší právní jistotě účastníků nejen pracovněprávních, ale i dalších občanských a obchodních vztahů s mezinárodním prvkem.

Celý rozsudek si můžete přečíst zde: CURIA - Dokumenty (europa.eu).