Superliga vs. FIFA a UEFA ve světle rozsudku SDEU

Sportovní svět se v současnosti stále více prolíná se světem právním. Fotbal je považován za nejpopulárnější sport na naší planetě, a prokazatelně je sportem nejrozšířenějším. I v tomto kontextu má dlouho očekávaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) zásadní význam pro celé sportovní prostředí.

Projekt Superligy

V dubnu roku 2021 vznikl projekt s názvem The Super League, známý též jako European Super League (dále jen „ESL“ nebo „Superliga“), kdy se skupina dvanácti elitních evropských fotbalových klubů pokusila vymanit z vlivu mezinárodní federace fotbalových asociací FIFA, respektive její evropské konfederace UEFA, a vytvořit vlastní fotbalovou soutěž.

Primárním důvodem měla být nespokojenost klubů s činností FIFA a UEFA, jak v kontextu korupčních kauz, tak také v souvislosti s autoritářským přístupem k organizaci evropského fotbalu. Iniciátoři ESL argumentovali také nevyhovujícím systémem přerozdělování finančních prostředků a zastaralou formou fotbalových soutěží. Oponenti tohoto projektu zastávají názor, že skutečným záměrem klubů ESL bylo navýšení vlastních zisků a snaha o autonomní správu evropské fotbalové soutěže, tedy mimo vliv FIFA a UEFA.

Z projektu Superligy nicméně během několika dní od jeho vzniku odstoupila většina zúčastněných klubů. Samotný projekt se totiž střetl s množstvím negativních reakcí, jak ze strany fanoušků a médií, tak logicky také ze strany FIFA a UEFA, které bezprostředně po oznámení přešly do proti ofenzivy.

Právě zmíněné reakce FIFA a UEFA, jejichž představitelé veřejně proklamovali, že vůči klubům i hráčům budou uplatňovat sankce, pokud by se tohoto nebo obdobného projektu v budoucnu účastnili, byly dokladem rozložení moci na fotbalovém trhu. Současně v nich šlo spatřit i charakteristický rys evokující zneužití dominantního postavení a skutečnost, že zejména UEFA má na poli evropského fotbalu neochvějný monopol.

Ze strany ESL následně došlo k podání žaloby proti FIFA a UEFA, a to k madridskému obchodnímu soudu, jelikož právě v Madridu má ESL i své sídlo. Součástí této žaloby byla i žádost o vydání předběžného opatření, které by zamezilo FIFA a UEFA uložit zúčastněným klubům disciplinární sankce. V návaznosti bylo madridským soudem vydáno požadované předběžné opatření, kterým bylo fotbalovým asociacím zakázáno uložení jakýchkoliv sankcí vůči klubům nebo hráčům, kteří se do projektu Superligy zapojili.

V projektu ESL zůstaly celkem tři kluby – španělský Real Madrid CF a FC Barcelona, a italský Juventus FC. Navzdory předběžnému opatření UEFA oznámila, že proti klubům bude vedeno disciplinární řízení, po kterém by měly následovat přísné sankce. Madridský soud konstatoval, že UEFA a FIFA nařízené předběžné opatření porušily.

FIFA a UEFA vykonávají v rámci fotbalového prostředí dvojí funkci, jednak regulační, jelikož přijímají pravidla týkající se profesionálního fotbalu, a také hospodářskou tím, že pořádají a organizují sportovní soutěže, ze kterých současně plynou značné finanční zisky.

Předběžná otázka předložená SDEU

V květnu roku 2021 byla madridským soudem podána k SDEU žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (Věc C-333/21). V této žádosti bylo SDEU předloženo celkem šest otázek v souvislosti se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), primárně s články 101 a 102 upravujícími hospodářskou soutěž, a také s články týkajícími se základních práv a svobod, konkrétně články 45, 49, 56 a 63 SFEU.

V rámci svých pravidel si FIFA a UEFA mimo jiné přisvojují výlučnou pravomoc k organizování fotbalových soutěží v Evropě, kdy měl SDEU primárně posoudit, zda jsou v souladu s článkem 101 a článkem 102 SFEU pravidla FIFA a UEFA, která stanovují podmínku předchozího souhlasu ze strany těchto asociací k tomu, aby jiný subjekt mohl vytvořit novou evropskou fotbalovou soutěž. Uvedené mělo být posouzeno i v kontextu výjimky stanovené v článku 101 SFEU, tedy optikou případné objektivní odůvodnitelnosti takového jednání.

Současně měl SDEU ve svém rozsudku stanovit výklad výše zmíněných článků SFEU také v souvislosti s jednáním ze strany FIFA a UEFA (i jejích členských asociací) spočívajícím v hrozbách přijetí sankcí proti klubům a hráčům, pokud by se účastnili projektu Superligy.

Stanovisko generálního advokáta SDEU

V prosinci roku 2022 vydal generální advokát SDEU v této věci své stanovisko, ve kterém na úvod uvedl, že předložená žádost vyvolává otázky ohledně samotné existence organizační struktury fotbalu. Stanovisko generálního advokáta SDEU nicméně není právně závazné.

Generální advokát dále poukázal na specifickou povahu sportu v kontextu článku 165 SFEU a zmínil tzv. evropský model sportu, který funguje na pyramidové struktuře a principu solidarity. Dále však konstatoval, že z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že sport, bez ohledu na to, jak specifické má postavení, musí respektovat normy unijního práva. Generální advokát je nicméně toho názoru, že zvláštní povaha sportu a jeho společenská a výchovná funkce mohou být relevantní pro účely analýzy možného objektivního odůvodnění omezení hospodářské soutěže v oblasti sportu.

Na základě zohlednění výše zmíněných skutečností a související judikatury dospěl generální advokát SDEU k názoru, že sportovní federace mohou za určitých podmínek odmítnout přístup na trh třetím osobám, aniž to znamená porušení článků 101 a 102 SFEU, s výhradou, že toto odmítnutí je ospravedlněno legitimními důvody a že opatření přijatá těmito federacemi jsou přiměřená uvedeným cílům. Ve svém stanovisku dospěl také k názoru, že hrozba sankcí klubům zúčastněným na projektu ESL může být legitimní, pokud jednání těchto klubů ohrožuje cíle FIFA a UEFA, kterými jsou tyto kluby současně členy. Nicméně hrozbu disciplinárními sankcemi samotným hráčům, například v podobě vyloučení hráčů z národních reprezentací, považuje generální advokát za nepřiměřenou.

Rozsudek SDEU

Dne 21. 12. 2023 byl v této věci vydán rozsudek SDEU.

V tomto SDEU uvedl, že pravidla FIFA a UEFA, která stanovují podmínku předchozího schválení meziklubových fotbalových soutěží, jako je právě Superliga, jsou v rozporu s právem EU, konkrétně s články na ochranu hospodářské soutěže a některými základními právy jako je volný pohyb služeb.

Patnáctičlenný rozšířený senát SDEU ve svém rozsudku současně konstatoval, že pro pravidla FIFA a UEFA neexistuje žádný rámec, který by zajišťoval jejich transparentnost, objektivitu, přiměřenost a vylučoval diskriminaci.

Dále SDEU uvedl, že pravidla, která dávají FIFA a UEFA výlučnou kontrolu nad komerčním využíváním práv souvisejících s fotbalovými soutěžemi, omezují hospodářskou soutěž.

V kontextu projektu Superligy se nicméně SDEU vyjádřil tak, že samotný rozsudek neznamená, že soutěž, jako je právě ESL, musí být nutně schválena. Jelikož byl SDEU v rámci předložené předběžné otázky dotázán konkrétně na pravidla FIFA a UEFA, ve svém rozsudku se k samotnému projektu Superligy nevyjadřoval.

Závěr

Rozsudek SDEU a uvedené odůvodnění bylo napjatě očekáváno nejen ve sportovně-právní sféře, jelikož závěr SDEU v této věci měl potenciál podstatným způsobem ovlivnit nejen postavení mezinárodních fotbalových asociací a fotbalové prostředí, ale také sportovní svět obecně.

Rozsudek SDEU lze považovat za dílčí „vítězství“ iniciátorů projektu Superligy, jelikož bylo poprvé konstatováno, že FIFA a UEFA zneužívají svého dominantního postavení na evropském fotbalovém trhu.

Nicméně v kontextu samotné struktury evropského i celosvětového fotbalu se nejedná o závěr, který by tento systém zásadním způsobem měnil.

Ve sporu mezi Superligou a FIFA/UEFA tedy nyní bude ve věci samotné rozhodovat madridský obchodní soud, který sice musí respektovat výše uvedený rozsudek SDEU, nicméně je právě na něm, aby posoudil, do jaké míry mohou být pravidla týkající se mediálních práv a solidárního přerozdělování zisků prospěšná pro subjekty pohybující se na evropském fotbalovém trhu.